Mám strach. Co s tím?

Ebook_StrachMým smyslem života je učit se od života a od těch nejlepších a nejúspěšnějších lidí, kteří chodí po této planetě a už mají prokazatelné výsledky ve svém byznyse a životě. A co žijí, to také také učí.

A proč jsou někteří lidé bohatí a někteří lidé jsou chudí? Bohatí lidé uvěřili v sami sebe a začali dělat činnosti, kterým se ostatní ze začátku vysmívali a shazovali je. Ano měli strach, ale svůj strach překonali a naučili se s ním spolupracovat a nikdy, opravdu nikdy nepřestali věřit, že jednoho dne se jim jejich záměr povede a dokončí, co začali.

Thomas Alva Edison vynalezl žárovku. Žárovka je jednoduché zařízení sloužící k přeměně elektrické energie na světlo. Než rozsvítil první žárovku, potřeboval na to přes 10 000 pokusů.

Po kolika pokusech něco vzdáte? Ze strachu? Protože na to nemáte? Protože to nedokážete? Protože se vám budou posmívat?

Na naší planetě žije přes 7 miliard lidí a každý muž či žena nebo dítě má v určitém ohledu strach.

Někdo má strach z pavouků, někdo z hadů, někdo z vystupování před lidmi, někdo z výtahu, hodně lidí ze smrti a někdo třeba ze žraloků… Ale všichni máme z něčeho strach, obavu, úzkost, které nám způsobují různá vnitřní zranění nebo bloky. Strach je jen pocit. Pocit, že to „nedáme,“ že to zase nevyjde, že se nám něco stane atd. S tímto pocitem se ale dá pracovat!

Kdo nemá strach?

Všichni máme strach. Jen někteří z nás si myslí, že vůbec žádný strach nemají. Takoví lidé lžou sami sobě a bojí se svůj strach si přiznat.

Naproti tomu lidé, kteří vědí, že strach mají a že strach je jen jejich pocit, dokáží s tímto pocitem pracovat a změnit ho na jiný pocit.

A potom jste v pohodě. Znám člověka, který měl panický strach ze žraloků, a když před ním dnes řeknete slovo žralok, začne se hlasitě a spontánně smát a plácá se u toho do kolen.

Příklad ze života

Uvedu příklad o mém velkém strachu.

Když jsem se přihlásil na firewalking (chůze po žhavém uhlí), jsem se na tento neobyčejný zážitek těšil do okamžiku, než bylo týden před onou sobotou, kdy jsem měl podstoupit největší zkoušku svého života. Jak se blížil termín, dostávat jsem větší a větší strach.

Napadaly mě následující otázky:

  • Vždyť to neznám, nemůže se mi něco stát?
  • Co když to „nedám“?
  • Bojím se. Co s tím mám dělat?
  • Co když dostanu takový strach, že sednu do auta a odjedu zpátky domů?
  • Jsem normální, že půjdu po žhavém uhlí?
  • Dělají toto normální lidi?
  • Co si o mě pomyslí má mamka, když se dozví, že jsem ten blázen co šel po žhavém uhlí?
  • Vždyť to uhlí má skoro 600 °C, to je vysoká teplota, která mě může spálit?
  • Spálil jsem se o potrubí, které mělo jen 60 °C, tady bude 10krát více!
  • Co když mě oheň upálí jako Jana Husa?
  • Co když zůstanu stát uprostřed žhavých uhlíků, co se mi stane?
  • Co když na tom žhavém „koberci“ nebudu vědět, co mám dělat?

Znáte výše uvedené otázky? Ve všech je schován strach z neznáma, z čehosi, co jsem ještě nepoznal. Na jednu stranu je to lákavý a šimravý pocit tajemna, zvláštní pocit z něčeho, co zatím zvládlo jen málo lidí.

Na druhou stranu mi mé ego, které mě chrání, nabídlo otázky plné strachu: Co když…?, Co se stane, když …? Tyto otázky mi ukazují strach v té nejsilnější podobě, protože po mě chtějí vysvětlení něčeho, co (zatím) neznám, a proto nevím, jak budu reagovat a jak to vyřeším.

Nemá cenu si dopředu dělat obavy ohledně něčeho, co nevím nebo neznám. Nyní si řeknu:

> „Situací se budu zabývat, až přijde, a vyřeším ji jako spousty jiných.“

Těch pár dní před mou životní výzvou mi nebylo úplně nejlépe. Cítil jsem se špatně, kdykoli jsem si položil nějakou z výše uvedených otázek a začal jsem si na ní odpovídat. Měl jsem průjem, stažené břicho a bolela mě hlava. Byl jsem si ale jistý tím, že to nevzdám! A chtěl jsem to mít už za sebou.

V sobotu brzo ráno jsem se probudil, dal jsem si studenou sprchu, svou mysl jsem připravil a řekl si:

> „Já to dokážu. Už jsem zvládl mnoho obtížných situací… Já to dám!“

Sedl jsem do auta a odjel do Trenčína na akci chůze po žhavém uhlí. Po cestě jsem přemýšlel, jaké to bude až to dám a přejdu po žhavém uhlí. A co ta akce pro mě znamená.

V Trenčíně mě provedl celým tréninkem trenér firewalkingu a večer jsem přešel po žhavém koberci. Ještě jednou mu za to děkuji. Líbilo se mi to natolik, že jsem šel po žhavém uhlí ještě jednou. Na celém dni mě mrzelo jen to, že jsem nešel z celé skupiny jako první; předstihla mě jedna rychlejší žena.

Tip pro vás

Přečtěte si a odpovězte si na následující otázky.

  • Jaký nejsilnější moment jste v životě zažili a zvládli jste ho?
  • Když si na ten pocit úspěchu vzpomenete, pomůže Vám to zvládnout současnou situaci, které se zatím obáváte?

Co pomáhá zvládnout strach?

  • Vzpomeňte si na nějaký silný životní zážitek, který jste už zvládli, přičemž na začátku to pro vás byla obtížná situace.
  • Písemně si odpovězte na otázku: Co vše mi brání, abych realizoval svou výzvu hned? A následně hledejte odpovědi na otázku: Co s těmito bloky mohu udělat?
  • Najděte si ve svém okolí člověka, který vás umí podpořit.

Máte strach a nedaří se Vám s ním pracovat? Ozvěte se mi, rád vám pomohu. 🙂